Uznávám, je to název jako z amerického katastrofického filmu, ale ono se to moc od reality asi lišit nebude. Před rokem, kdy byly u obou kluků diagnostikovány nemoci způsobené klíšťaty - anaplazmóza a borelióza, jsem si myslela, že nás už nic horšího potkat nemůže. Bojovali jsme statečně, léčili se a Remík díky počátečnému stadiu toto svinstvo zvládl za necelé dva měsíce pouze s antibiotiky, klidovým režimem a bez následků. Těšili jsme se a stále věřili, že to takto dopadne i u Jazzyho, jinou možnost jsme prostě nepřipouštěli.
O to větší byl náš šok, kdy byla po týdnech léčení infekcí potvrzena jeho následná diagnóza - osteosarkom. Zhroutil se mi svět, doslova. Slova veterinářů, kteří nás upozorňovali na to, že máme před sebou pouze pár těžkých a bolestivých týdnů mne dostávali psychicky na dno. Změnilo se úplně vše.Od změny režimu kluků, kteří byli zvyklí na akce, procházky, společnost až po úpravu jídelníčku u Jazzyho. K překvapení veterinářů, jsme k prvnímu srpnu ustříhli metr na čísle 320 dní od diagnostikování této zákeřné nemoci, pro naprostou většinu lidí co se s touto nemocí potkalo je to neuvěřitelné číslo a i když je na Jazzym vidět fyzické zhoršení, je to pořád on - veselý, hravý, žravý, plný chuti do života. A tak se i nadále snažíme, aby mu nic nechybělo. I přesto, že se vše točí kolem Jazzyho, tak se snažíme, aby tímto Remíček netrpěl a naopak si užíval s námi. Děsím se ale dne, kdy zůstane sám a jak bude reagovat a jak to bude zvládat. Když zůstal sám Jazzy, bez Corrádka, bylo to nenápadné smutnění, ale intenzivní a tak bylo jasné, že musí mít kamaráda. Příležitost vyzkoušet jak se bude Remík chovat sám se nám naskytla hned začátkem července. Reagovala jsem na nabídku hlídání třech úžasných bernských slečen u nich doma a vyrazili jsme s Jazzym na 18 dní k Mělníku. Hlídací dovolená dopadla skvěle na obou stranách. Jazzy si užíval péče tří holek a Remíček byl doma stejně úžasný jako vždy, i sám, žádné smutnění. Moc mne to potěšilo a uklidnilo. Po návratu z Jazzyho relaxační dovolené, jsme pak v sobotu vyrazili s Remíkem na krásný celodenní výlet s Beatkou kolem Sázavy, našlapali si skoro 13 kilometrů, vykoupali se a užili si společně krásnou sobotu. V týdnu se pak Jazzy předvedl jako správný otec, na kterého je spolehnutí a pohlídal si dceru - Bonu z Kozlovského statku a kluci navíc přivítali úžasnou návštěvu v podobě malé Týnky. Samozřejmě kluci jako obvykle společně blbli i doma na zahradě a naši tři kocouři jim u toho úspěšně sekundovali. Mix fotek z těchto aktivit je v naší fotogalerii.
A tak jako každý rok, jsme i letos nemohli vynechat salaší dovolenou... Tentokrát kamarádi vybrali krásný kemp v Jižních Čechách - Křivonoska. I přes super partu kamarádů, jsme si poprvé dovolenou neužili a to ne jen díky tropickým teplotám. Jazzyho kondice, možná díky vysokým teplotám, možná díky postupující nemoci, se rapidně zhoršuje. To co ještě relativně v pohodě zvládal týden, dva dozadu, už na dovolené nedal. Fyzicky. Psychicky je na tom výtečně, strašně moc chce být ve společnosti psích kamarádů, rád by s nimi lítal, absolvoval veškeré procházky, to už ale opravdu nejde. A mně ubíjí ten pohled na něj kdy na pokraji svých fyzických sil nechápe, že tělo a mysl nejsou za jedno.... Jelikož jsme opravdu nechtěli omezovat zbytek party, tak jsme se stáhli ze společných akcí a většinu času užívali v kempu koupačku v rybníku. Když ale předpovědi hlásili teplotní rekordy blížící se 40°C, sbalila jsem tašky o tři dny dřív a vyrazili jsme domů, do chládku. Doma se kluci usalašili v obýváku a odmítli celý den vystrčit čumák do toho pekla venku. Fotky z dololené jsou tady.
Všem co nám drží palce a sledují náš boj děkuji, věřte, že máme za sebou nesmírně náročný a vyčerpávající rok, fyzicky, finančně a hlavně psychicky a ten kdo to nezažil, nepochopí... Ale bojujeme dál a uvidíme co nám ještě život přinese, protože to za to pořád stojí...
A málem bych zapoměla na jednu krásnou zprávu - Jazzy se stal poprvé dědečkem! Jeho krásné dceři Cherrynce se narodilo pět nádherných miminek, kterým tímto přeji krásný, dlouhý a hlavně zdravý život po boku těch nej páníků
Commentaires